Káťa Hujová - zdravotnice

Čauko všem! Jmenuju se Kateřina Hujová, od mala ale slyším hlavně na “Káťo”.
Za ta léta, konkrétně jich bylo už 21, mě nepřekvapí ani “Kačko, Kačule, Káčo, Kačenko, Kéťo, dokonce třeba i Pocahontas...” a tak dál. Vlastně na tom ani tolik nezáleží... Dokud pro nikoho nebudu “hej, ty, tam!” a budeme se na sebe usmívat, bude to paráda. Takže já už se moc těším, až se na táboře potkáme. :)

Co studuješ, kde pracuješ?
Víceméně denním studiem se - občas kroky, občas krůčky - posouvám po dráze medika.
K tomu jsem (více dětmi než dospělými) zaměstnaná jako instruktorka lezení v pražském LokalBloku.

Jak dlouho už jezdíš na tábory?
Ty byly každoroční samozřejmostí odmalinka. Nejdříve jsem jezdila s mamkou, která dělala ostříleného zdravotníka, později už jen v doprovodu ségry, se kterou jsme tvořily docela ďábelskou dvojku. Dokud to teda nebylo “přece trapný být se ségrou na stejném táboře”...
Varvažov, tábor plný spoluhráček házené, byl později na několik let mojí prázdninovou domovinou. A pak přišly roky, kdy už jsem bohužel nespadala do kategorie ‘táborového dítěte’. I tak mi zůstává spousta nenahraditelných vzpomínek, které mi už nikdo nevezme. :)

Na co se na táboře vždy nejvíc těšíš?
Na úsměvy a radost ze všeho, k čemu se člověk přes rok nedostane - a i když náhodou jo, nikdy to nemá takovéto táborové kouzlo.

Co Tě na táborech jako dítě nejvíce bavilo?
Noční bojovky. Bez baterky!

Bez čeho se neobejdeš?
Bez přátel a hudby, když nechci být sama. Bez ticha, když chci. Bez slunce, když se nechci mračit. Bez mraků, když se hraje na orly. A bez lezeček - protože v keckách malé stupy neustojíš!

Co Ti zaručeně udělá radost?
Když během tábora nepíchnu (nebo nevypustím) duši. A pokud přece, tak že mi ji Oťas vymění s upřímným úsměvem.

Co nejraději děláš, když zrovna nejsi na táboře?
Snažím se každý den chodit spát s vědomím, že mě život baví a naplňuje, a ráno vstávat pravou nohou. A taky hrozně ráda snídám.

Jaký je Tvůj oblíbený sport?
Jednoznačně skalní lezení a bouldering. To je nejspíš moje životní láska. V závěsu se ale sympaticky drží skoro všechny míčové sporty.

Kdyby sis mohl/a vzít na pustý ostrov jednu věc, co by sis vzal/a?
Odvahu.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější táborová hra?
Asi to bývaly Vlajky (lesní krádeže vlajek z úkrytů) - hráli jsme je celkem s rozumem. O:)
Baví mě všechny běhací hry v lese. To bude nejspíš tím, že lesy jako takové jsou nádherným a jedinečným místem.
Ale letos se nechám s radostí překvapovat všemi neznámými i znovuobjevovanými hrami, které mi celé táborové vedení s úsměvem postupně odkrývá. (- nebo slibuje, “že se mám na co těšit a ať se nechám překvapit!”) :)

Jaké tři dovednosti musí podle Tebe správný táborník mít?
Mít odvahu, chuť a zápal pustit se do všeho, co se před ním v přírodě/divočině/životě ukáže!

Plány do budoucna…
Mým největším přáním je pořídit si obytný auťák, ve kterém budu moct na etapy procestovávat kousky světa - ideálně hlavně ty oblasti, kde se na mě budou dennodenně smát skály. V plánu je ale samozřejmě dostudovat, nikde se nezranit, cítit i dávat lásku rodině nebo třeba vidět svého psa dospět.